ÚVAHY NAD HUMANAE VITAE

MUDr. John T. Bruchalski

Pokud mi má paměť správně slouží, udělal jsem svou "zkušenost" během čtvrteční odpolední služby na gynekologické klinice. Viděli jsme řadu žen, které k nám přicházely s otázkami a pro lékařský zákrok. Jejich ustrašené obličeje vyjadřovaly obavy. Přišly s řadou problémů v pánevní oblasti nebo podrážděním v poševní dutině. Byly těhotné? Nebo už zase měly infekci? Nakazily se od svého současného partnera, nebo od toho před ním? Když byly dotázány, většina z nich již měla za sebou potrat, protože je na něj poslala jejich matka, nebo matka jejich partnera. Přišly si pro diagnózu a lékařský zákrok. Byl jsem tam v roce 1988 na stáži, učili nás vidět těhotenství jako nemoc; jako je chlamydia, herpes apod. Antikoncepce patřila k léčebným prostředkům stejně jako antibiotika. Ignorovali jsme jejich životní styl seriových vztahů s pohlavní aktivitou. Ignorovali jsme rozvrácené domovy. Bagatelizovali jsme následky antikoncepce. Potřásali jsme bezmocně hlavou, když se ženy vracely se stejnými problémy. Od konce šedesátých let přibývalo geometrickou řadou všeho, čemu jsem chtěl předcházet - potraty, promiskuita, pánevní záněty, neplodnost, rozvody atd. Moje profese to vysvětlovala nedostatkem vzdělání, nedostatkem zdravotnických služeb a nedostatkem peněz na vývoj spolehlivější, bez rizika použitelné antikoncepce. A přece počet problémů stoupal. Obrátil jsem se na hlavní kritiky tohoto přístupu - učitelský úřad katolické církve a jeho vyučující dokumenty. Obešel jsem kritiku disidentů a kritiku svých přátel, kteří používali antikoncepci a přečetl jsem poprvé Humanae vitae. To bylo něco, k čemu mě žádný profesor nikdy nepovzbudil. Když jsem encykliku opakovaně přečetl a modlil se nad ní, bylo mi jasné, jaká má být moje diagnoza a léčebný přístup k pacientkám. Zpočátku mne nejvíce fascinoval fakt, že tento dokument už 20 let předtím předvídal problémy, s kterými jsem se setkával ve svém oboru porodnictví a gynekologie. Potom jsem objevil, že nás tento dokument chce poučit o hloubce a důstojnosti lidské osobnosti, šíři Kristovy lásky ke každému z nás, moci milosti, kterou nám udílí k boji s těžkostmi, kterým čelíme a hojnost slitování, kterou nám poskytuje tím, že nám dal svou církev jako autoritu, osvětlující a vedoucí skrze nejnáročnější a nejtěžší problémy naší doby. Nemám nejmenší pochybnost, že řešení našich současných zdravotně/sociálních problémů spočívá v moudrosti Humanae vitae.

(Autor je rodinný lékař; člen lékařského poradního sboru LPP)

[CCL Family Foundations, Volume XX, Number 1, July-August 1993, str. 21.]