Roháče

Jeden výlet, 9 lidí a 3 fotografové. No coment, jejich mánie je jejich koníčkem a navíc tady v Roháčích je tolik příležitostí. Focení, pozoruhodné debaty, odpočívání, pití, meditace a zamyšlení …čas rychle ubíhá, a vrcholky hor jsou již konečně na dohled, první sedlo „Predný Salatín“ (1624m.n.m.)…výhledy…jej tu je nádherně, jak se mi nechce do školy…Podle mapy a času jistojistě nestihneme dlouhou variantu naší náročné túry. A vůbec, vypadá to, že budeme scházet hned první cestou co potkáme dolů do údolí. Pochodujeme již nějakou tu chvíli(asi 5hodin), ale všichni se statečně drží…pomalu začíná docházet pití a nikde ani byť jen kousek potůčku…jen borůvky…brusinky…skály, sedla, kopečky a sutě nahoru a dolů…“prestová“, „Salatin“, „Spálená“. Čeká nás vrchol – nejvyšší místo dnešní veleakce „Pachola“ a 2166m.n.m.

Chtělo by to velblouda…mohl by nás třeba nést. Ale vodu jsme nesli všichni a ne zrovna málo, …nikdo jsme ale nepočítali s tím, že půjdeme tak dlouho a já bych pro naše spolčo nikdy tak dlouhou trasu nenaplánovala, tedy ona to nakonec byla ta nejkratší verze…

Když jsme začali z „Baníkovského sedla“ scházet dolů, pomalu se již smrákalo a z žízně jsme viděli fatamorgány, bludy, přeludy a měli slyšiny…ne to ne, jen jsme střežili uši, neuslyšíme-li hukot potoka, protože tento zvuk sliboval vodu a pokud by tekla a nebyly v ní žádné viditelné částice znečištění (kal, bláto a hlína se nepočítá…to je přírodní) byli odhodlaní pít ji všichni. A tak se stalo…všichni pili a myslím, že se nikdo nepo…

Samotný „Roháčský vodopád“ byl jen kousek zacházka…tuším 200 kroků, či 200m nebo myslím 2 minuty…jo 2 minuty, protože v Tatrách, v Roháčích a zřejmě v celém Slovensku se turistika měří na čas ne na kilometry, jak je zvykem v česku. Mírně nadsazené časové vzdálenosti vždy psychicky povzbudí a tak během 1 minuty stojíme pod burácející vodou. Nezbytné foto…asi 2000-cátá fotka…není se čemu divit, že baterie Martinova foťáku vypověděla službu. Na silnici docházíme za intenzivního šera, při svitu prvních hvězd mluvíme o posledním zamyšlení a modlíme se růženec. Ještě se několikrát otáčím a koukám na skalnaté vrcholy zbarvené do červena. Paráda…

K autům přicházíme příjemně zmoženi. Pro mě a našeho otce Engla však nastává 3. fáze dnešního výletu, dovézt svou posádku, pokud možno živou a zdravou, domů. Únavu nepřipouštím…jen kontroluju svého technického poradce pro jízdu, zda i on je OK. Tvrdí, že jo, i když je na něm vidět strach, nedůvěra, pochybnost a stále mu ještě z tváře nevyprchal úlek z přesně načasovaného, plně promyšleného a dokonale provedeného předjetí rychle jedoucího traktoru s vlečkou…fuj to byla ale dlouhá a komplikovaná věta.

Nicméně navzdory všem pochybnostem všichni nastupují a pozici lídra opět přenechávám zkušenějšímu řidiči. Je tma a to já nerada, stromy hází nebezpečné stíny, ale jsou v bezpečné vzdálenosti, má téměř mužská posádka vyčerpala již cestou tam snad všechny oblíbené chlapské témata…auta, politiku i fotbal…a bylo ticho. To nebylo dobré, mojí provokací se trošku probrali a ujistili mě, že prý nespí, já „zkušený“ závodník a ponocník, jsem si spánek nepřipouštěla, ovšem ten je nevypočitatelný a nechtěl se jen tak dát. Po chvíli jsme ztratili i lídra, a byli odkázáni na vlastní navigaci i vlastní osvětlení. Cesta přes Jablunkov byla špatná volba, ostatně jako vždycky, když se rozhodneme pro tuhle variantu, nechápu, že jsme se ještě nepoučili. Průjezdy vesnicemi moc neřeším, je pozdě, všichni rozumní lidé spí nebo se dívají na televizi…o to víc mě překvapí a trošku zaskočí mávání reflexního policajta reflexní plácačkou…asi to není na přivítanou v našem okrese. Raději zastavujeme a zrovna zvoní mobil, ale to jsem důrazně upozorněna technickým poradcem, abych to teď raději nebrala a vyřízení telefonátu přenechávám na něm. Mě již zaměstnává pan policista, který přišel se všemi svými frázemi… jako bych je nedávno již někde slyšela… Dobrý večer…předložte prosím doklady. A pojištění? …trošku jsem se lekla, protože co já vím jestli vůbec vím, jak to přesně vypadá…ale snad to tu v autě někde…ano mám to, uf. Pán policajt se kouká a pak: Tenhle je starý…nemáte novější?...?? ó, jistě(byl tam taky)…fajn, žádný problém a můžeme jet, konečně auto trošku ožilo. Místek je již blízko, hurá…rozvézt spolujezdce do domovů a honem do své postýlky. To byl ale krásný a dlouuuhý den.